Fadrhonsová: Stále ještě nejsme dostatečně sehrané

Extraliga žen

Kádr extraligových basketbalistek U19 Chance ze Strakonic doznal před letošní sezonou několika změn. Příchodů však bylo více než odchodů. Jednou z posil se stala Karolína Fadrhonsová (21), která je u Otavy na hostování z USK Praha. V osmi odehraných zápasech strávila v průměru na palubovce 30 minut a celkově zaznamenala 65 bodů. Radosti si ale zatím moc neužila, Jihočešky pokaždé prohrály a v tabulce jsou na poslední příčce. „Občas jsou chvíle, kdy máme skvělý útok i obranu a někdy jsme zase úplně ztracené,“ krčí rameny půvabná blondýnka.

Líbí se vám u Otavy?
Ano, sice sem dojíždím z Prahy, ale po basketbalové stránce jsem velmi spokojená. Hrála jsem tu od malička, takže místní halu velmi dobře znám. A protože se mi tu i dařilo, tak ji mám docela ráda.

Takže Strakonice byly oblíbeným soupeřem?
Pokaždé jsme je porážely tak o třicet bodů a většinou se se mi proti nim dařilo ukázat své schopnosti. Pod košem jsme navíc měly Julču Reisingerovou, takže to šlo samo.

To vás asi moc fanoušci rádi neměli…
Upřímně ne… Vím, že jsem hrála většinou jako prase, takže jsem to i občas schytala, že jsem rozmazlený fracek a podobně. Ale jsme už starší a po několika zápasech musím říci, že se už máme rádi a rozumíme si.

Jaké to je stát na opačné straně barikády, a naopak být členkou papírově slabšího celku?
Je to výzva, ale já je mám ráda. O to více mě to baví, když je menší šance na úspěch. Nemůžeme totiž ztratit a můžeme jenom získat. V elitním týmu bych sice vyhrávala, jenže bych zase nedostala tolik prostoru a neměla bych takovou šanci, že si zahraju.

Proč padla volba zrovna na Strakonice?
Nejprve jsem myslela, že se stanu hráčkou Nymburku, jenže tam mi nabídli pouze přestup a ne hostování. To pro mě nemělo smysl, protože bych nemohla startovat v první lize a nezahrála bych si skoro vůbec. Obrátila jsem se tedy na trenérku Klečkovou a ta mě doporučila do Strakonic. Pan Martínek mě zná už od mala, tak se mě ujal. Dříve mě neměl rád, protože jsem jim dávala docela bídu, ale teď už jsme docela kamarádi.

Jedná se o vaši první zkušenost s nejvyšší soutěží žen?
Už jsem byla ve VŠ Praha, ale to bylo takové na nic, protože se jednalo o poslední sezonu, kdy klub končil. Jinak jsem v sedmnácti letech měla šanci jít do Slavie, ale to jsem odmítla. Dá se tedy říci, že je to ve Strakonicích moje první pořádná zkušenost s nejvyšší soutěží.

Začátek sezony vám nevyšel. Po osmi kolech máte na svém kontě stejný počet porážek, přestože to kolikrát vypadalo nadějně. Kde je podle vás problém?
Myslím, že nejsme dostatečně sehrané a nevíme pořádně, co od sebe čekat. Občas jsou chvíle, kdy máme skvělý útok i obranu a někdy jsme zase úplně ztracené… Nejhorší na tom je, že jsme ztracené v poslední čtvrtině, kdy zápas vrcholí. Pokud zapracujeme na sehrání, myslím, že dokážeme vyhrávat. Šanci máme ještě hodně.

Dala jste si ve svém novém působišti nějaký cíl?
Mým cílem je, abych pomohla co nejvíce týmu, abych tu nebyla jenom hráčka, co si sem přišla nahonit ego. Mám ráda kolektivní pojetí basketu a ne, když někdo hraje sám na sebe.

 

Zdroj: Týdeník Strakonicko/www.jcted.cz