Vondřička: Snad se mi z těch ocenění nezatočí hlava

Extraliga žen

Majitel českobudějovické tužkárny Koh-i-noor Hardtmuth Vlastislav Bříza, podnikatel a manažer Stanislav Kázecký, dirigent, sbormistr a skladatel Jaroslav Krček, zpěvačka Marta Kubišová, ředitel Úseku kardiocentra a vybraných zdravotnických oborů Nemocnice České Budějovice Ladislav Pešl, jediný československý kosmonaut Vladimír Remek, ředitelka Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích s observatoří na Kleti Jana Tichá a v neposlední řadě basketbalový trenér ze Strakonic Miroslav Vondřička (85). To je osm významných Jihočechů, kteří ve středu 24. října převzali z rukou jihočeské hejtmanky Ivany Stráské Zlatou šupinu. Její cenu získali u příležitosti oslav stého výročí vzniku samostatného československého státu. Ceremoniál se jako tradičně uskutečnil v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou.

Během uplynulého roku se vám několikrát dostalo veliké pocty. Byl jste zařazen do Síně slávy České basketbalové federace, pak jste získal cenu starosty Města Strakonice a naposledy se jednalo o Zlatou šupinu hejtmanky Jihočeského kraje. Jak si to užíváte? Určitě to musí být velmi příjemný pocit…
Snad se mi z těch ocenění nezatočí hlava. To basketbalové bylo čistě mezi basketbalisty, to městské je naše, domácí, ale poslední, cena od hejtmanky Jihočeského kraje, bylo nejméně očekávané, ale také nejslavnostnější.

Překvapilo vás, když vám dorazila pozvánka na slavnost v Hluboké nad Vltavou a co prvního vám blesklo hlavou? Čekal jste, že by mohlo přijít nějaké ocenění?
Překvapen jsem byl až moc, nikdy by mě to nenapadlo, že by si na mě na této úrovni vzpomněl.

Jak jste si slavnostní ceremoniál užil? Celé kouzlo tomu všemu jistě dalo to, že se uskutečnil v krásných prostorách bývalé zámecké jízdárny v Hluboké nad Vltavou, kde sídlí Alšova jihočeská galerie.
Vlastní ceremoniál měl mimořádnou a pro mě nepředstavitelnou atmosféru. Již tím, že se uskutečnil v krásném prostředí zámku Hluboká nad Vltavou‚ i když tam byla trochu zima. Navíc po všech stránkách zdobila akci důstojná organizace, doplněna vlivnými osobami našeho kraje.

Zlatou šupinu letos získalo spoustu velikých osobností – například zpěvačka Marta Kubišová nebo jediný československý kosmonaut Vladimír Remek. Co na to říkáte, že jste se coby sportovec dostal do takové společnosti?
To bylo další překvapení, neboť sport byl tím zařazen mezi prospěšné a naší oblasti potřebné organizace. Dostalo se mu tím vrcholné uznání, není tím pádem lhostejný.

Často dostáváte otázku, na co jste nejvíce pyšný, že jste dokázal. Trénoval jste tři desítky let reprezentaci, dokonce i na olympijských hrách, máte doma několik medailí, pohárů, ale přesto vždycky zazní, že jste nejvíce hrdý na výstavbu strakonické basketbalové haly… Proč tomu tak je?
Pyšný snad nejsem, mám jen vnitřní uspokojení, že se něco podařilo a když někdo docení tu snahu, logicky to potěší. Navíc tentokrát uznání od nesportovců. Medaile a výhry jsou samozřejmě vrcholem, odměnou. Jsou milou vzpomínkou a osobním potěšením. Ale na druhé straně, cením si toho, že jsem kdysi přesvědčil krajské radní, aby v Poděbradově škole byla širší tělocvična než na Dukelské, nebo později městské radní, aby se postavila hala. Za to žádná medaile není, ale slouží to dlouhodobě dětem. Proto si opakuji, co je vlastně důležitější. Zlatá šupina mě ocenila za snahu o naši hru, ale vytvoření podmínek pro ni má, dle mne, trvalejší hodnotu.

Máte do budoucna nějaké přání, co se týče strakonického basketbalu?
Strakonickému basketbalu bych popřál, aby udržel tradici naší kvality a řekl bych i výjimečnosti v tak malém městě. Aby všechny děti měly radost ze hry, abychom uměli jim tu radost násobit, aby se jim zapsala do srdcí. A kdyby to šlo, aby se v něm vytvořil duch takového společného úsilí, jako měla ta parta, která naši tradici z ničeho a zadarmo založila.

 

Zdroj: Týdeník Strakonicko/www.jcted.cz