Od fotbalistů Štěkně až do basketbalové reprezentace

Napsal další reprezentační kapitolu, přestože to neměl vůbec v plánu. Pavel Vilím se znovu na skok vrátil pod bezedné koše, tentokrát jako fyzioterapeut reprezentačního družstva basketbalistek do osmnácti let. „Zavolal mi vedoucí družstva Tomáš Sklenář, že by potřebovali záskok na tři kempy. Už jsme spolu dvakrát působili u dvacítek a vždy jsme spolu vycházeli velmi dobře, tak jsem mu rád vyhověl,“ vysvětluje muž z Jinína, jenž se v letošní sezoně stará o zdraví štěkeňských fotbalistů v okresním přeboru.

 

V závěrečném kole, kdy Otavan hostil Drahonice, měl dokonce nastoupit na plac, ale to zrovna absolvoval společně s národním týmem soustředění v Maďarsku. Byl tak rád, když stihl alespoň následnou dokopnou. „Pro nominaci jsem udělal maximum. Plácal jsem trenéra po ramenou, cigarety jsem omezil na krabičku denně a dal si předsevzetí před zápasem nechlastat. Bohužel mi osud premiéru ve štěkeňském dresu nedopřál,” směje se Vilím, který je proslulý svým svérázným humorem. „Pokutu za nedostavení k zápasu věnuji na nákup oddílového kolotoče,” dodává s narážkou na nedávno velmi povedené oslavy jednoho z vítězství.

 

A nestýká se Pavlovi Vilímovi po basketbalovém prostředí, kde strávil mnoho let v pozici maséra extraligových žen ze Strakonic? Jaký je v tom vůbec oproti fotbalu rozdíl? „Pod bezednými koši hráčky trénují, všechny chodí na zápasy, poslouchají trenéra a nenadávají sobě a ani rozhodčím. Ale už jsem tomuhle nějak odvyknul. A Otavan Štěkeň? To je veliká výzva! Tak zkusím ještě rok a uvidíme, jestli zjistím, proč se zpívá, že je jenom jedna Štěkeň na světě,” uzavírá, jak jinak než s úsměvem na tváři.

Autor: Jan Petráš (Týdeník Strakonicko/www.jcted.cz)

Autor příspěvku: administrator

administrator