Neskutečně pracovitá, obětavá, skromná a také nedoceněná. Taková je Radka Drnková, která se takřka dvě desítky let věnovala výchově nejmenších basketbalistek v BK Strakonice. Její práce nesla zasloužené ovoce a také medaile v minižákovských kategoriích. Teď se ale dívčí basketbal ve Strakonicích bude muset bez svého hnacího motoru obejít. Oblíbená trenérka se totiž rozhodla skončit. „Trénování jsem vždy dělala s láskou a radostí, v posledních letech už to bylo spíše z povinnosti,“ vysvětluje své rozhodnutí.
Jak dlouho jste se uvažovala nad tím, že skončíte s trénováním na klubové úrovni?
Rozhodnutí nebylo náhlé, postupně jsem k němu spěla už od doby covidu.
Jedná se o konec definitivní, nebo jen o pauzu?
S aktivní trenérskou kariérou v klubu končím definitivně.
Co je hlavním důvodem? Chcete si od basketbalu především odpočinout?
Hlavním důvodem bylo jakési „vyhoření“ a pocit ne stoprocentní radosti z toho, co dělám. A sama jsem cítila, že tak to být nemá. Trénování jsem vždy dělala s láskou a radostí, v posledních letech už to bylo spíše z povinnosti. A také přibývají roky… Jsem unavenější.
Povedete i nadále školní kroužek na ZŠ Františka Ladislava Čelakovského, kde učíte?
Vedení školního kroužku na ZŠ FLČ se nevzdám. Jeho fungování jsem na škole rozjela a kroužek bude dál fungovat pro děvčata od prvních do třetích tříd. Pokud se mezi nimi najde talent či zájemkyně o aktivnější trénink, ráda ji přivedu budoucím trenérkám přípravky klubu.
Jak dlouho jste se vůbec trénování věnovala a co bylo impulsem k tomu, abyste se stala trenérkou?
K trénování jsem se dostala po skončení hráčské kariéry. Opakovaná zranění kolen mi nedovolila dál působit jako hráčka, takže jsem začala pomáhat s trénováním dětí. Děti a práci s nimi jsem měla vždy ráda. Aktivní trenérkou klubu jsem se stala, když začala v pěti letech hrát basket dcera Nikča. Teď je jí třiadvacet…
Na které období své trenérské kariéry vzpomínáte nejraději?
Ráda vzpomínám právě na začátky se svou dcerou a na hráčky kolem ní. Pak jsem její vedení předala jiným trenérům, protože vztah dítě jako hráč a rodič jako trenér nepovažuji za ideální. Rukama mi pak prošlo spoustu ročníků děvčat. Krásné vzpomínky mám na tým i rodiče kolem hráček ročníku narození 2002 a 2003. Skvělé byly i holky ročníků 2008 a 2009. Ale i poslední soutěžní tým, se kterým jsem odjela v loňském roce své poslední mistrovství České republiky – hráčky 2012, 2013 byly fajn. Radost mi dělala letos i má poslední tréninková skupina – nejmladší přípravka. V mé trenérské kariéře není nikdo, na koho bych nevzpomínala ráda a vždy mě potěší, když se ke mně nějaká z mých bývalých svěřenkyň hlásí.
Co považujete za svůj největší trenérský úspěch? Na co jste opravdu hrdá?
V roce 2013 jsme v Litoměřicích na mistrovství České republiky nejmladších minižaček po dlouhatánské době vybojovali pro Strakonice medaili v mládežnické kategorii. Nikdo to tenkrát od nás nečekal, ale holky hrály výborně a já byla šťastná. Hrdá jsem na to, že se mi snad po celou dobu dařilo plnit to, co jsem si předsevzala – děti něco naučit a vyvinout u nich lásku k basketu.
Bavila vás práce s nejmenšími nejvíce, nebo proč jste vlastně nikdy nepřešla ke starším kategoriím?
Práce s nejmenšími je velmi těžká, ale také velmi krásná. Vidíte pokroky, zájem, snahu, energii, elán…
Změnily se za tu dobu, co trénujete, děti, nebo jsou pořád stejné?
Děti jsou možná trošku méně obratné, trochu nešikovnější. Je to ale spíše o rodičích, jak moc děti k pohybu a sportu vedou.
Trenérské geny a skvělou práci s dětmi po vás zdědila dcera Nikola. Jste ráda, že jde ve vašich šlépějích?
Vidím v ní sebe. Je svědomitá, pilná. Umí to úžasně s dětmi a trénování dělá naplno. Snad bude dál zvládat časově trenérskou i studentskou činnost. Jsme na ni pyšní.
Jak teď bude vypadat váš volný čas? Čemu se budete chtít hlavně věnovat?
Celý život se věnuji hlavně druhým, tak bych si to teď chtěla trochu vrátit. Chci jezdit na kole, chodit po horách, hrát na kytaru a hodně číst. Určitě budu ale strakonický basket sledovat a všem fandit. Jsme domluveni, že budu pomáhat s organizací některých akcí (Školská liga, Mikulášská apod.), takže ve sportovní hale se jistě ještě ukážu.
Zdroj: www.jcted.cz