V 80. letech vyšel v časopisu Stadion článek s názvem Blázen ze Strakonic. Byl o respektovaném veterinárním lékaři Miroslavu Vondřičkovi, jehož velkou láskou se stal basketbal, kterému věnuje volný čas i dovolené a je v něm stejně úspěšný jako při léčbě krav.
„Končil jsem v práci ve čtyři a v půl pátý už jsem měl trénink,“ vzpomínal na trenérské začátky v 60.letech, „když byly soustředění, na který jsem čerpal dovolenou, kamarádi dělali za mě. Já jsem jim o vracel službami o Vánocích, na Silvestra a Nový rok.“
Vedl žačky, dorostenky, ženy i muže, denně několik hodin.
S basketbalem začal v šestnácti letech, hrál do svých dvaačtyřiceti, trénoval celý život.
K basketu přivedl stovky kluků a holek ve Strakonicích a v roce 1976 stal asistentem u reprezentačních výběrů a u různých věkových kategorií národních týmů strávil 30 sezón!
A byla to spanilá jízda! Juniorky pod jeho vedením porazily v roce 1983 na ME v Pescaře tenkrát neporazitelný Sovětský svaz. Ke zlatu přidal během dalších osmi let juniorské stříbro a bronz. Tyto úspěchy Miroslavu Vondřičkovi otevřely cestu do ženské reprezentace, kterou začal trénovat v roce 1988. Už za rok získal s družstvem stříbrné medaile na ME v bulharské Varně. Na MS v Malajsii dovedl reprezentantky ke čtvrtému místu. Olympijské hry v Barceloně 1992 a 6. místo byly skvělým vrcholem trenéra a veterináře v jedné osobě.
„Největší úspěch je nejen to, že jsem mohl reprezentovat, ale že jsme tady ve Strakonicích vychovali řadu hráček pro juniorskou reprezentaci. Já si myslím, že úspěchem je výchova těch dětí, a to se nám v těch Strakonicích tedy docela povedlo.
Výmluvně to potvrzuje 28 medailí z mládežnických přeborů republiky, z nichž devět je zlatých. O úspěšného kouče byl zájem nejen u nás doma.
„Když přišly nějaký nabídky z Itálie, Malajsie nebo Německa, tak jsem si řekl, to nemůžu udělat, to bych ochudil ty strakonický děti.“
Basketbalové kroniky, které Miroslav Vondřička desítky let vedl, ve čtvrtek 19. prosince zůstaly nedopsány. Čekají na dalšího blázna, jak se sám označil i v posledním, říjnovém rozhovoru pro podcast Sport u Otavy. Když se bude sportu věnovat s takovou láskou a chutí, třeba ho jednou taky nemine za celoživotní obětavou sportovní a trenérskou činnost Cena Fair Play.
Poslední rozloučení se koná ve středu 31.12. v 10:00 v kostele sv. Vojtěcha ve Strakonicích.
Jakub Bažant