Radosti si moc neužily, ruce zvedly nad hlavu pouze jednou. Strakonické basketbalistky se nedokázaly z extraligového dna odlepit ani v letošní sezoně, přestože to bylo jedním z cílů. Další pokus budou mít v novém ročníku, kdy by znovu měly účinkovat v nejvyšší soutěži. „Po rozhovoru s guvernérem Ženské basketbalové ligy jsem nabyl dojmu, že žádný z účastníků první ligy neaspiruje na postup. Pro nás jedině dobře, jsem za to rád,“ potvrzuje trenér a sportovní ředitel klubu Petr Martínek.
Přestože minulé léto na tiskové konferenci v pivovaru zaznělo, že chcete hrát v nejvyšší soutěži basketbalistek důstojnější roli, tak z toho opět bylo poslední místo. Navíc s bilancí jedna výhra – dvacet porážek. Co se stalo, že nepřišel posun, na který se všichni po letech na chvostu tabulky těšili?
Sezona přinesla sice zklamání z celkového umístění, ale Strakonice opět sestavily věkově mladý tým, který v průběhu zejména základní části sehrál několik zajímavých utkání (Trutnov 76:88 po prodloužení a 76:80, Slovanka 67:73 a 60:80, Chomutov 72:84, Ostrava 68:63 a 65:82…). Znovu jsme dali příležitost odchovankyním a talentovaným cizím hráčkám. Zčásti nás určitě ovlivnilo zpoždění předání klubu. Podařilo se až v první dekádě roku 2020. Slíbené finanční prostředky od podporovatelů a partnerů byly úzce spjaty se změnou vedení. Na tiskové konferenci jistě zaznělo, že usilovně budeme hledat zahraniční hráčku na pozici – vysoké podkošové hráčky (kolem 190 cm). I pro výše uvedené důvody se nepodařilo vysokou podkošovou hráčku sehnat. A co se stalo? Soupeři byli prostě lepší. Je potřeba však zdůraznit, že soutěž byla již na začátku rozdělena na pět TOP týmů (USK Praha, Hradec Králové, KP Brno, Žabiny Brno a Slavia Praha) a zbytek. S ostatními se dalo normálně hrát. V letošním ročníku jsme sestavili zase velmi mladý tým doplněný o zkušené Kristýnu Tomšovicovou, Šárku Jozovou a Alenu Jeništovou. S poslední jmenovanou jsem byl domluven, že se vrátí kolem Vánoc. Stará se o tři děti, takže před ní smekám, jak to dokázala zvládnout. Dá se obecně říci, že se na soupiskách letošních celků objevil různý počet zahraničních hráček, které výrazně svými výkony ovlivňovaly výsledky svých týmů – viz. SBŠ Ostrava.
Oddychl jste si, že nemusíte absolvovat baráž, v níž byste museli extraligovou příslušnost obhajovat? A nemáte z toho strach, kdyby to jednou přece jen přišlo? Soupeř z nižší soutěže by do ní šel velmi dobře naladěný, protože by měl na svém kontě daleko více výher než porážek…
Zatím oficiálně nevím, jestli baráž uskuteční, či ne. V kuloárech se hovoří a po rozhovoru s guvernérem ŽBL jsem nabyl dojmu, že žádný z účastníků první ligy neaspiruje na postup. Pro nás jedině dobře, jsem za to rád.
Mnoho zápasů jste měli nadějně rozehraných, ale v takových případech rozhodl druhý poločas, kdy vám začaly ubývat síly. Bylo to dáno tím, že bylo družstvo složeno ze skupin hráček, které se nemohly na společných tréninkách potkat tolikrát, jako tomu bylo v ostatních klubech?
Byl to určitě jeden z mnoha aspektů. Souhlasím, že to mohlo být ztrátou sil, ale také jsme disponovali mladým kádrem, který jistě sbírá i zkušenosti. V neposlední řadě se k nám v důležitých chvílích zády obrátilo i basketbalové štěstíčko. Samozřejmě, že každý trenér si přeje, aby na každém tréninku byl kompletně složený tým. I tato záležitost nás jistě limitovala, neboť řada hráček se kromě basketbalu ještě snaží skloubit vysokoškolské studium a různé pracovní úvazky. I toto je složité. Družstvo bylo zčásti oproti sezoně 2018/2019 obměněno – novými tvářemi byly Kateřina a Hanka Kuncipálovy, Simona Růžková i Kateřina Galíčková. Je zřejmé, že se holky potřebovaly v úvodu sehrát. Když to vypadalo již slibně, odešla zpátky do Brna Kateřina Galíčková. To byla asi největší ztráta. Dále nám kvůli mateřským povinnostem citelně chyběla kapitánka do šatny i na hřiště Alena Jeništová s obrovskými zkušenostmi z ŽBL. Sice pak jsme jednali i s Danou Kušlitovou z Tachova o hráčské výpomoci. Nakonec jsme se nedohodli z důvodu, že chtěla v domácím klubu odehrát i utkání regionální ligy. Takže všechny tyto aspekty se v letošním ročníku sešly takzvaně proti nám. Myslím si, že s Galdou i Alenou Jeništovou bychom byli pod košem agilnější. Tak to ovšem je. Plány nebylo možné přetavit v realitu.
Co podle vás ještě chybělo současnému kádru, aby byl více konkurenceschopný? Byla to vysoká podkošová hráčka?
Nejvíce nás trápila pozice klasické hráčky na pozici číslo 5. Vysoká podkošová hráčka byla naším největším problémem celé sezony 2019/2020. Po odchodu Kateřiny Galíčkové se naše propast pod košem ještě zvětšila. Ve druhé části se nám v jejím průběhu ještě zranila opora Alena Jeništová. Do utkání jsme tak nastupovali v malé sestavě a holky se těžko vyrovnávaly s vyššími hráčkami soupeřek. Byla to pro nás pro všechny svízelná a složitá situace.
Jedním z pozitiv bylo, do jaké formy se dostala Kateřina Galíčková, jež byla u Otavy na hostování z brněnských Žabin. Byla to příkladná ukázka modelu, který by měl fungovat, aby mladé a talentované hráčky ve strakonickém dresu ukázaly, že mají na nejvyšší soutěž?
Myslím si, že velké pozitivum Strakonic je určitě v možnostech i nabídce získat herní příležitost mladých odchovankyň na straně jedné a na straně druhé umožnit talentovaným reprezentantkám si soutěž prožít na vlastní kůži. Prvotní hráčka této kategorie byla dnes trutnovská Tereza Šípová. Svou sezonu 2017/2018 u nás zvládla excelentně a svými výkony si řekla o novou profesionální smlouvu. Kateřina Galíčková nejen tvrdě pracovala v mateřském, ale i v našem klubu. Věřím, že z naší strany cítila velkou důvěru a nám vše oplatila výbornými výkony v první části základní části. Byla skvělá holka do party. Výborná střelkyně zejména z její oblíbené trojkové vzdálenosti. Ukázala velký potenciál. Měla samozřejmě rezervy, ale na druhé straně nezdolnou chuť na sobě pracovat a nedostatky odstraňovat. Žabiny Brno po ní ještě před koncem roku 2019 sáhly a dle sdělení v tisku jí angažmá ve Strakonicích nastartovalo sportovní kariéru. Druhou hráčkou je jistě i Simona Růžková (hráčka Hradce Králové), která v utkáních, kdy u nás mohla nastoupit, ukázala předpoklady, že by v budoucnu mohla být stabilní hráčkou v jakémkoliv týmu ŽBL. Osobně si myslím, že tento model budeme využívat i v následujících letech. Myslím si, že i tímto se svým dílem podílíme na výchově hráček pro nejvyšší soutěž i následně pro reprezentaci do 23 let, případně seniorské národní družstvo.
Velmi dobře se také uvedly mladé hráčky z domácí líhně – ať už to byla Barbora Suchanová, Sára Vadlejchová, Tereza Soukupová, ale i další. Která z nich podle vás udělala největší progres?
Jak již jsem uvedl výše. Dávat příležitost mladým hráčkám ze sportovního centra mládeže je naše motto a krédo. Myslím si, že ve výčtu mladých hráček z domácí líhně patří ještě Adéla Stiborová (2001). Každá z jmenovaných udělala v jistých dovednostech velký pokrok. Výkony mladých hráček jsou jako na houpačce, ale s tím se ve Strakonicích dokážeme vypořádat. Zlepšení a kontakt s nejvyšší soutěží žen se ukazuje jako pozitivní i pro kategorii juniorek, kde jsme dokázali sedmkrát vyhrát a s některými vyspělými družstvy jsme odehráli naprosto vyrovnané duely. Adéla Stiborová – komplexní hráčka, která se výrazně prosadila v ŽBL, zlepšila střelbu, Sára Vadlejchová oplývala vynikajícími výkony zejména v obraně, Bára Suchanová je zase velmi potentní v útoku a Tereza Soukupová má vynikající vnik levou rukou. Všechny jmenované mají vše před sebou. Věřím, že pokud budou dále tvrdě trénovat a hrát ženskou soutěž mohou se dočkat, že mohou stát lídry.
Víte, jak se změní kádr pro novou sezonu? Probíhají už jednání, nebo je na to ještě brzy?
Jak všichni jistě víte, teď žijeme ve zvláštní době. Jednání o hráčkách pokračují. Nicméně, kádr není definitivně seskládaný.
Dostaly hráčky individuální plán přípravy, nebo mají aktuálně volno? A příprava bude jako tradičně zahájena píseckým soustředěním?
Na počátku pandemie dostaly hráčky volno. Teď se připravují individuálně. Juniorky patřící do kádru žen plní trenéry sestavený tréninkový plán. Nikdo v tuto chvíli vůbec neví, jak to dále bude vypadat. Neznáme termínovou listinu a ani počet účastníků. Takže se uvidí, co se vlastně bude dít a kdy vlastně začneme… Na ČBF v současnosti probíhají jednání o dalším ročníku. Určitě Vás budeme informovat o změnách.
Chtěl byste ještě něco dodat závěrem?
Chtěl jsem moc poděkovat holkám a lidem kolem ŽBL (stolek, technický zápis, komentátor, kameraman, lékař a další na které nechci zapomenout) za těžkou sezonu. Dále poděkování patří partnerům a podporovatelům našeho klubu. Díky samozřejmě putuje i věrným divákům, kteří si vždy našli cestu do STARZ arény na nejvyšší soutěž žen. V neposlední řadě jsem moc rád, že jsme navázali spolupráci s vedením Města Strakonice a Měšťanským pivovarem DUDÁK.
Na úplný závěr našeho rozhovoru bych rád poděkoval za všechny sezony – od starších žaček až po ženy – rozehrávačce Kristýně Tomšovicové za neúnavného sportovního ducha, nezdolné nasazení i úsilí v utkání, bojovnost a věrnost, kterou vždy v dresu Strakonic na hřišti odevzdávala. Byla vždy příkladem neúnavné bojovnice a basketbalové srdcařky…
Autor: Jan Petráš/Týdeník Strakonicko (www.jcted.cz)