V neděli dne 27. června nás opustil po těžké dlouhotrvající nemoci ve věku 87 let Jindřich Frček. Ten se zapsal výrazně do poválečné historie strakonického basketbalu, dalo by se to vyjádřit jednoduše – byl spolutvůrcem strakonických úspěchů. Trénoval všechny kategorie, od žáků až po muže a pomáhal i s týmem žaček.
Basketbal doslova miloval a také mu rozuměl, věděl vždy co hra potřebuje, viděl vždy dopředu. Věděl, že ve hře chybí vysocí hráči a tak díky jeho předvídavosti a snaze se mu podařilo přivést k nám Otu Maška, Frantu Kovaříka, Pepu Jaroše, bratry Brücklery, Pepu Dynuše, později i Honzu Kalouse z Blatné i jednoho z píseckých bratrů Janovských. Všichni na postech vysokých hráčů. Jak je dokázal v našem okolí najít, zůstane záhadou.
Ale ještě asi větší a klíčovou zásluhu na rozvoji byla jeho touha po zvýšení odbornosti v přípravě. Věděl, že se musí zvednout kvalita a tak přemluvil spolutrenéra M. Vondřičku, aby se přihlásili na školení trenérů. Díky vzájemné spolupráci J. Frček sledoval všechny zápasy a když viděl chyby, vždy přišel hrajícímu týmu poradit. I když byl jako v pozadí, díky své skromnosti věděl, co hra potřebuje. S basketbalem žil a sledoval ho se zájmem i po celou dobu své těžké nemoci.
„Nevím, zda bych tak basketbalu propadl, kdybych se tenkrát toho školení nezúčastnil. Tam jsme měli štěstí, že nás školitelé upoutali a tím nás přivedli k dosažení mimořádného zájmu a také vysoké i praktické základní odbornosti. Tím bylo rozhodnuto o naší cestě. Byla to především Jindrova zásluha,“ vzpomíná na vzájemnou spolupráci Miroslav Vondřička.
Ještě dodatek o jeho pohledu dopředu – když studenti gymnasia založili béčko mužů, tak Jindra ač hrál za áčko, víc fandil mladíkům v béčku. Viděl v něm budoucnost. Je těžké jen slovy docenit jeho zásluhy o náš basketbal.
Jindro, děkujeme a nezapomeneme.