Vážení příznivci basketbalu a hráčky,
další hráčkou, kterou jsme vyzpovídali o dění ve světě, ale i o basketbalové přípravě, je Michaela Gaislerová, která prošla strakonickou basketbalovou školou v letech 2013 až 2016. V našem dresu poprvé v r. 2014 vyběhla do Ženské basketbalové ligy. Na podzim roku 2016 vyměnila studium gymnázia Písek a odešla za moře kvůli basketbalu i škole. Úspěšná reprezentantka ČR v kategoriích U 16, U 20 i U 23 – Univerziáda 2019 v Neapoli /ITA/ 7. místo.
Úspěšná střelkyně si našla chvilku – natočila pro naše basketbalistky videa a odpověděla na naše otázky. Vy si její odpovědi můžete přečíst níže.
Popiš nám, kde a co studuješ? Co basketbal a jak se daří?
Studuju žurnalistiku na North Dakota State University, která se nachází ve městě Fargo v Severní Dakotě. Letos jsem dokončila třetí ročník a zbývá mi závěrečný rok školy i basketbalu. Daří se mi dobře, od prvního dne se mi tu moc líbí. Po druhé sezóně proběhla výměna trenéra, tak jsme si jako tým prošly změnou, ale vše dopadlo dobře a následovalo velké týmové zlepšení. Jsem tu moc spokojená.
Zůstala jsi v USA – můžeš nám přiblížit, jaká je teď v USA situace?
V Severní Dakotě je situace v rámci možností dobrá, je to jeden z nejméně postižených států. Já jsem teď v Lincolnu v Nebrasce, ale situace tady je velice podobná. Celkově patří Středozápad z méně postižené oblasti. Veřejná místa jako školy, tělocvičny, restaurace a kina jsou zavřená a nemělo by se sdružovat více než 10 lidí na jednom místě. Také by se měly dodržovat rozestupy. Stále ale můžeme bez omezení chodit ven nebo venku sportovat a nošení roušek není povinné.
Jak se dařilo tvému družstvu? Co ty? Jsi se svými výkony spokojená?
V letošní sezóně jsme zapsaly 11 výher a 19 porážek, vzhledem k předchozím sezónám ale šlo o zlepšení. Hodně utkání skončilo těsným rozdílem, bylo super, že jsme s ostatními týmy dokázaly hrát vyrovnaně po celých 40 minut. V závěrečném konferenčním turnaji jsme jako šestý nasazený tým porazily tým třetí a dostaly se do semifinále. Celkově sezónu pod novým trenérem hodnotím jako úspěšnou. Individuálně jsem měla dobrý rok, od trenéra jsem měla důvěru a strávila na palubovce hodně minut.
Stýská se ti po ČR? Kolikrát za rok přiletíš do ČR? Vzpomínáš na období, kdy jsi byla juniorkou ve Strakonicích?
Určitě stýská, domů se vždy vracím ráda. Normálně se domů podívám dvakrát za rok. Domů letím, když nám v polovině května skončí jarní semestr a zůstávám měsíc, poté se vracím do Farga na letní školu a přípravu. Podruhé se vracím v srpnu, jelikož máme dva týdny přestávku mezi letní školou a začátkem podzimního semestru. Akorát letos to kvůli koronaviru nevyšlo podle plánu. Na období ve Strakonicích si občas vzpomenu, hlavně když vidím nějaké fotky či výsledky zápasů. Působení ve Strakonicích jsem si užila a vzpomínám na ně ráda.
Ptáme se na to všech hráček, takže se zeptáme i tebe. Jak se udržuješ ve formě v téhle době?
Můžeme stále chodit ven, tak chodím běhat ven a trénovat na atletický ovál. Doma potom posiluju s jednoručkami nebo s váhou vlastního těla. Naštěstí máme před domem koš, tak mám možnosti si venku střílet a driblovat.
Stejně jako na fyzickou kondici se ptáme i na mentální. Co děláš, abys zůstala pozitivní?
Snažím se na to vše kolem moc nemyslet. Situace tu stále není kritická, jsou oblasti, kde je to mnohem horší, proto se soustředím na pozitiva. Snažím se zůstat aktivní a zaměstnávat se vlastními tréninky a školou. Často si také volám s rodiči a kamarády. Bydlím momentálně u rodiny kamarádky ze střední školy a celkově je nás tu 7, tak také hrajeme hry a děláme různé věci společně.
Vzkaz pro mladé basketbalistky, hráčky i fanoušky ze Strakonic?
Holkám bych vzkázala, aby na sobě dál pracovaly, a hlavně měly z basketbalu radost. Strakonice jsou městem se skvělou basketbalovou tradicí. Přála bych si, aby fanoušci zůstali jihočeskému basketu věrní a nadále holky podporovali.